Proč nás fascinují nepravděpodobné příběhy?
Lidé odjakživa vyhledávají a vyprávějí příběhy, které jsou nepravděpodobné, někdy až
nemožné. Fascinují nás, protože porušují naše očekávání a otevírají nový pohled na svět.
V momentě, kdy se stane něco „nečekaného, a přesto dobrého“, zažíváme psychologický
efekt překvapení a naděje, pokud se mohlo podařit tohle, možná je možné všechno.
Tchýně pečujícího syna se stala pilířem dobré péče o rodiče.
Z praxe sociální práce známe případy, které jsou zdánlivě neřešitelné, konfliktní a vyžadují
složitou koordinaci. Ale občas se objeví příklad, který působí téměř jako zázrak.
Tato jedna klientka, která se vrátila z nemocnice do domácí péče měla neuvěřitelné štěstí,
protože péči o ni jako o závislou osobu převzal syn ve spolupráci se svou tchýní. Na
první pohled je to nepravděpodobná rodinná konstelace. Přesto domácnost fungovala
výborně byla bezbariérově upravená, čistá a připravená pro závislého člena rodiny.
Rodina zajistila dovážku obědů, pečovatelská služba pomáhala klientce dojíst oběd a
domácí zdravotní péče dohlížela na léky a zdravotní stav. Na chvíle osamění, když byla
rodina v práci, měla klientka navíc domácí kočku.
Za rodinným štěstím a pohodou stojí společné úsilí a spolupráce širší rodiny,
pečovatelské služby i zdravotní péče. Všichni zúčastnění táhli za jeden provaz, aby
klientka mohla zůstat doma v důstojném a bezpečném prostředí co nejdéle.
Proč nás právě takové příběhy tolik přitahují?
Je naprosto jasné, že takový příběh nám převrací naše očekávání. Náš mozek je nastaven
tak, že si všímáme a hledáme vzorce chování, které nám umožní přežít ve společnosti, a
to co možná nejlépe! Když se objeví něco, co odporuje stereotypu (např. tchýně jako
opora, místo zdroje konfliktu), tak to aktivuje naši zvědavost, protože by nám to mohlo
pomoci překonat budoucí nesnáze. Také je jasné, že líčením atypického rodinného
příběhu jsme zajímavější a navíc, lidé ho začnou dál sdílet.
Ale největší hodnotu mají tyto příběhy pro svoji sílu inspirovat a dodat odvahu lidem, jak
nově hledat řešení ve složitých situacích. Mají i duchovní rozměr, protože
nepravděpodobné shody událostí vnímáme jako znamení, že má život hlubší smysl.
Připomínají nám pohádky, mýty a biblické obrazy.
Co si z toho odnáší sociální práce?
Tyto výjimečné příběhy z praxe nejsou jen kuriozitou. Jsou důležitým zdrojem inspirace
pro naši profesi. Sociální pracovníci se na nich učí oceňovat dobrou praxi, tzv. trojlístek
dobré péče, kterým je spojení síly rodiny a komunity a spojení profesionální pečovatelské
služby a zdravotní péče. Tyto příběhy podporují víru a odvahu, vždyť řešení může přijít i
z nečekaného směru, že i v sociální práci může nepravděpodobné znamenat novou cestu k
lidské důstojnosti a naději.
